Zasedání VR - beseda 8.10.

 

Jako nečlen výkonné rady (dále VR) asociace autoškol (dále AA) jsem využil možnosti se zúčastnit besedy s hosty, která se konala po zasedání VR v pátek večer v Pardubicích. Krom členů VR byli přítomni pouze dva „řadoví“ členové AA a hosté. Mgr. Karel Bezděkovský z ministerstva dopravy (dále MD) a Pan Dalibor Proske, majitel autoškoly v Německu. Důležitým hostem který přijal pozvání byl také Mgr. Stanislav Huml, dopravní expert a poslanec za VV v poslanecké sněmovně ČR (dále PS).

Diskuse mezi AA a zástupci MD a PS probíhala především na téma navrhovaných změn/novelizace zák.247/2000sb., jeho prováděcí vyhlášky a souvisejících právních předpisů. Osobně jsem vřele uvítal možnost pohovořit s panem Proske o způsobu provádění výcviku a zkoušek na motocyklech v Německu.

Z debaty téměř jednohlasně vyplynulo, že je především třeba zásadním způsobem sjednotit/změnit systém a náročnost zkoušek z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, tak aby byli zkoušky v jednotlivých obcích (zkušebních místech) naprosto srovnatelné, objektivní a transparentní. Přitom by mělo být ponecháno více volnosti autoškolám, zejména ve způsobu a objemu výcviku (aneb „každý ať učí jak chce a kolik chce, ale žák musí umět...“). Měla by být také snížena byrokratická a administrativní zátěž autoškol, např. možnost (nikoli nutnost) elektronické evidence výcviku (aneb „GPS místo vozáku“).

Dále se diskutovalo o způsobu výcviku na motocyklech. Jako nejlepší řešení se jeví kompromis mezi tzv. Českým a Německým modelem. Tedy ponechat konkrétní způsob výcviku (sólo/tandem) na domluvě mezi žákem a autoškolou. Podle tohoto návrhu by bylo možné provádět výcvik jak současným způsobem na motocyklu s druhým ovládáním, tak i umožnit žákovi jízdu sólo s doprovodem učitele na jiném motocyklu nebo v automobilu. Učitel by dával žákovi pokyny radiopovelovým zařízením. Takový výcvik má nesporné výhody hned v 1. fázi přípravy na cvičišti (aneb pomalými krůčky k jistému a samostatnému zvládnutí stroje), a zejména v poslední fázi výcviku. Samozřejmostí by měla být zkouška rozdělená na dvě části. 1) zkouška z ovládání stroje – manévrování a základní jízdní úkony (např. slalom, vyhýbání, brzdění, otočka apod.) 2) jízda v běžném provozu. Obě části zkoušek by měl žadatel provádět samostatně, bez přítomnosti komisaře nebo učitele na motocyklu.

Dalším bodem byla diskuse o „řidičáku na zkoušku“ a „řidičská puberta pod dohledem“ - (řízení vozidla v dřívějším věku pod dohledem zkušeného řidiče). Obě varianty nebo jejich kombinace mají svůj význam. V žádném případě by však nemělo jít o tzv. „domácí autoškoly“ a „šedé učitele“. Všichni žadatelé by měli nejdříve projít normální autoškolou.

Na celé debatě byl nejvíce potěšující fakt, že zde je vůbec ochota s námi o změnách „autoškolského zákona“ jednat. Pan Mgr. Stanislav Huml, který vede meziresortní pracovní skupinu, která má návrh nového znění zákona připravovat pozval během diskuse na jednání této skupiny předsedu asociace autoškol Ing. Ondřeje Horázného a Mgr. Karla Bezděkovského. Dále budou pozváni Ing. Pavel Nahodil (MD), předseda profesního sdružení autoškol pan Zdeněk Hlavatý a pan Bc. Roman Budský (Studio Twist), tedy lidé kteří se problematikou přípravy a zkoušení nových řidičů velmi aktivně zabývají.

Je zde tedy šance, že návrh zákona nebudou psát pouze úředníci od stolu bez jakékoli vazby na skutečný stav v praxi. Nezbývá než doufat, že se podaří nové znění dvěstěčtyřicetsedmičky navrhnout tak, aby nepoctivcům vzalo „vítr z plachet“, těm poctivým autoškolám přineslo méně administrativy a více volnosti ve smysluplné práci která bude moci být přiměřeně ohodnocena, žákům objektivní zkoušku, a všem účastníkům provozu méně nedostatečně připravených řidičů na silnicích.

                                                                      

 

 

                                                                                                                      Matouš Landa