Ridičské oprávnění skupiny B+C

2.8.2014 13:06 vložil Pavel Novák  IP: 88.103.97.204

Dobrý den, je to již delší dobu, ale pořád mám problém se s tím vyrovnat, tak jsem se rozhodl sem napsat za syna. Vše co zde píšu je pravda, žádná lež, ale bohužel okolnosti nepřály vyřešit tento problém již tehdy (špatní lidé a přístup).

Syn v roce 2009 dělal při škole autoškolu na skupiny B+C v jednom kurzu (zákonná výjimka). Bohužel během kurzu dostal přiděleného instruktora, který už neměl raději učit (hrozný nervák, však to znáte). Tak se rozhodl, že to zkusí i s ním a to byla chyba, kterou si nese do teď a možná už na pořád.

Hned první ostrou jízdu absolvoval na cvičisti, ale učitel měl pořád zbytečné poznámky i když to nemuselo být. Při zpáteční cestě ze cvičistě částečně po komunikacích mimo obec a pak i obec mu bylo vytýkáno co se dalo, přitom se maximálně snažil i když jezdil trochu více při kraji, ale nikdy pokud vím neudělal žádný dopravní přestupek.
Další jízda byla ještě horší, nezbylo totiž žádné osobní auto, tak se jelo nákladním vozem LIAZ 100, ano nákladním (2. jízda, někteří měli smůlu i na první jízdu). Cesta vedla z lomu na písek (bylo domluvené, že přivezou písek), tak cesta přes obce i mimo obec a seznamování s něčím, co už mělo být ve šrotu. Vůle v řízení, řazení nic moc a neustále nadávky za tohle a tam to (že jede moc u kraje, jak řadí a pod.). Syn se nejvíce soustředil, aby někoho tímto vozem nezranil a měl fakt co dělat (instruktor neměl kromě pedálů k dispozici nic). Při zpáteční cestě po složení písku byla mimo obec dle instruktora nebezpečná situace, že jel moc blízko při kraji, tak mu sáhnul na řízení a volantem poslal náklaďák trochu přes středovou čásru vozovky do protisměru, aby si to už zkorigoval sám (v protisměru docela blízko se blížil autobus, tak šok pořádný), no naštěstí to dobře dopadlo, ale toto udělat mně, tak ho utluču.

Takto střídavé jízdy snášel ještě cca 1+1 a pak jsme dodali požadavek na změnu instruktora, což nebylo lehké, ale nakonec se to podařilo. Postupně se dokázal vypracovat tak, že jezdil i s nákladním automobilem dobře, rychle řadil, používal odlehčovací brzdu atd, prostě nebyl problém. Bohužel, ten zážitek z autobusu v protisměru, neustálé řvaní a nadávání v něm doteď zanechali následky, které nevím jestli někdy zmizí. I nový instruktor, největší kliďas si všiml, že má i po několikáté bezchybné jízdě pořád strach a bojí se jezdit větší rychlostí.

Co se týče závěrečných zkoušek, tak test na plný počet bodů (syn je velice zodpovědný člověk, který si všechny předpisy nastudoval ze sbírky zákonů+ související předpisy), konstrukce vozidel v pořádku.
Horší to bylo s jízdami. Osobní automobil byl v pořádku, dostal mladého instruktora a nebyl problém. Jediná připomínka byla, že může být trochu odvážnější v rychlosti (následek špatných zkušeností).

Co se týče nákladního automobilu, tak tam dostal instruktora starého a ten při konci jízdy chtěl, aby Liazem zacouval na takové parkoviště s příjezdem ve tvaru písmene "S". Bohužel, tam nevhodně stálo osobní auto a pro začátečníka i po kurzu autoškoly nadlidský úkol bez pomocníka a jen ze zrcátky (zadní okno kabiny měl zakázané používat-taky blbost). Tak tedy raději neparkoval, aby auto neodřel a tím byl vyhozen od zkoušky.
Hned odpoledne jsme tam jeli se podívat a myslím, že LIAZ by se tam nevešel a nebo jen s velkými obtížemi (neustále popojíždění vpřed a vzad).
Tak se syn rozhodl, že to zkusí ještě jednou na to nákladní auto. Zaplatil si další peníze a šel na to. Bohužel, jeho instruktor měl dovolenou, tak musel jet jeho méně příjemný kolega spolu i s komisařem z prvého pokusu. Jízda byla dobrá, jen před koncem nastala situace, kdy si musela vozidla na hlavní cestě vyhnout a tak syn uhnoul stranou za překážku, nechal projet daná vozidla a pak se směrovkou a ohlednutím do zrcátka chtěl dále pokračovat objetím překážky, když náhle mu instruktor sáhl na volant a prudce s ním trhl. Důvodem prý bylo, že prý nedostatečně rychle točil a do překážky by vrazil, ale pravda to nebyla (k překážce byly ještě cca 3 metry) a nákladní auto se rozjíždělo pomalu a plynule z klidu, žádná divočina, dokonce kola už byla v rejdu, takže by se nic nestalo. Tak tedy i druhý pokus o ŘP C dopadl neúspěšně.
Na třetí pokus už jsme syna nedostali a navíc z něho později vypadlo, že během čekání na zkoušku (cca 2 hodiny) čekal tak dlouho jen proto, že pánové instruktor a komisař si museli s předchozím žákem zajet do pálenice něco zkontrolovat. Samotný předchozí žák na ně cca 90 minut čekal před pálenicí a pak se jelo zpátky. Z kluka jedoucího před synem vypadlo, že byly nějací trochu divní a trochu byly cítit, ale nemotali se, ale možná 1 čtvtku každý si dali). Mám podezření, že tehdy něco v sobě mít mohli a proto už všem po synovi zkoušku dali.

Další faktem je, že lidé, co měli "nějaký problém"(ať je jednalo o dívky, opatrné žáky či žáky jiným způsobem vynikající z řady), tak jezdili zkoušky vždy dlouhé a plné záludností a Ti co jezdili jako piráti, tak jezdili trasy extrémně krátké (po hlavní silnici na kruháč a zpět, bez parkování, bez vyžadování řazení půlek, rozjíždění přes ruční brzdu, atd.).

Tak chci slyšet názor, co si o tom myslíte a zda bylo možné se tehdy nějak bránit, když s tím nikdo nechtěl nic mít a všichni byli kamarádi?

Je to opravdu smutná situace i v tom, že syn se musel vzdát skupiny C a tím i získání C+E i s profesákem, aby mu dali pokoj a vydali mu alespoň skupinu B, protože jinak, bez vzdání se, mu pokoj dát nikdo nechtěl.

Opravdu si nemyslím, že syn by nějak pochybyl (i když někdo může tvrdit opak), ale asi měl smůlu na lidi a na systém autoškoly. Syn je typ, že hádat se nebude a vše v sobě velice dlouho drží, ale to, že mu škola autoškolou de fakto zničila chuť řídit, což pozoruji i teď, je velice smutné a nechtěl bych, aby se to ještě někomu přihodilo.
Syn, pokud může, tak odmítá řídit a nechce sám jet nikam jinam než do města na nákup či jen kousek za město. Za celé 4 roky má najeto tolik, co jeho spolužáci měli za prázdniny a bojím se, že už to nikdy lepší nebude.

Ano, i takto, může autoškola člověka poznamenat. Přemýšleli jsme doma i nad oznámením proti komisaři i autoškole (první a druhé jízdy v LIAZU, špatný stav vozidla,...), ale u nás je vše tak neprůstřelné, že to se nám ještě smáli a byli bychom za blbce, protože na provozování vozidel LIAZ byla tehdy uzavřena vyjímka.

Tak to byl můj příběh o autoškole syna. Nyní je syn na VŠ strojní a přemýšlí, zda se vůbec má věnovat zamýšleným vozidlům, což jej do absolvování autoškoly tak bavilo.
Vzhledem k tomu, že s auty má nyní spojenu špatnou zkušenost a řízení vozidel mu tím činí potíže, tak přemýšlí, zda se nevěnovat něčemu jinému. Je to škoda, pro auta měl předpoklady dobré.

Pavel Novák

Reaguj